While the artistic legacy of Woody Vašulka (1937 – 2019) is considered an important contribution to the history of Czechoslovak experimental film, international video art and electronic media art, his juvenile literary writings were until recently hidden in the archives of the National Gallery of Iceland and in private collections. Under the enigmatic title Čeleben (the title of one of his poems), this work is being presented for the first time to the public as a book.

The publication will be presented during the one-day festival Brno Book Open in the House of Arts of the city of Brno. It will be possible to purchase this book, as well as other publications from the Vašulka Kitchen Brno publishing project, at a special discount. Special guests for the publication launch will be two of Woody Vašulka’s colleagues, Jiří Vanýsek and Karel Slach.

Ivan Palacký will read a selection of poems from the book.

The Center for New Media Art – Vašulka Kitchen Brno (VKB) regularly publishes books related to the archives of Woody and Steina Vašulka. After last year's English-language publication “A Dialogue with the Demons of the Tools: Steina and Woody Vašulka” by Lenka Dolanová, we focus now on the poetry and short stories of Bohuslav Woody Vašulka, before he began his studies at the Film School in Prague. (Vašulka was a contemporary of such established writers and poets from Brno as Jiří Kratochvil (1940), Milan Uhde (1936), Jiří Kuběna Paukert (1936), Jaroslav Mareš (1937) and Pavel Švanda (1936). In his writings, which Vašulka himself compiled in a unpublished fascicle, we find motifs which later reappeared in reworked form throughout his later mature works: war and technology, both optimistic and threatening visions of the collision of human and machines, the ambiguous relationship between the individual and society, the myth of the romantic artist, the hope for freedom and overcoming gravity, as well as a playfulness and a sense of irony. Also, some short stories and poems reflect the atmosphere of Brno in the 1950s and 1960s, and reveal appropriations of historicism, Symbolism, Decadence, Poeticism, and Surrealism.

Vašulka’s poetry sometimes reaches the boundary of parody and sarcasm, and flickering political allusions. The stories are short, self-contained reflections from childhood and youth, (including the author's memories of military service), and some remind one of a fragment from an existential novel or a sci-fi movie script. The controversial relationship between the human and the machine, for example in the texts Mlčení and Jak odchází, later became the philosophical framework of Vašulka's video and electronic media works.

The book contains several previously unknown photographs from the private archive of Vašulka's family, the private archive of Jiří Vanýsk and the archives of Vašulka Kitchen Brno and the Vasulka Foundation in Iceland.

Published by the Center for the Art of New Media - Vašulka Kitchen Brno, z.s.
Editor: Miloš Vojtěchovský.
Editorial assistance: Antonín Petruželka.
Texts: Lenka Dolanová and Miloš Vojtěchovský, Michala Frank Barnová, Vít Janeček, Jiří Vanýsek, Antonín Petruzelka.
Lay out: Hedvika Marešová.

The book was published with the kind support of the Ministry of Culture of the Czech Republic and the State Cultural Fund of the Czech Republic.
Media support: Publishing house and Revue Protimluv.

The upcoming Brno Book Open Festival presents new books about art, architecture and design. Further information about the program please check the web of Dům umění Brno or the fb event.

Writing samples

SESTRA

Ten svět je veliký. Tolik v něm žije lidí. Podivných lidí. Je jich plný seznam, ve kterém, když někdo vstoupí dovnitř, listuje. Podepře si ruce o pult a přitom poslouchá nové a dobré šlágry. Ne, tolik desek by nikdy nemohl mít. Sestra mu chce koupit gramofon. K čemu? Nemůže si stejně koupit hned každý nový šlágr. Teď za chvilinku půjde do druhého obchodu a tam zase tiše postojí. Je malý, hodně malý na svůj věk. Vůbec nikdo si ho nevšímá. Jen jeden vedoucí na něho vždycky kývne nebo ho šeptem zavolá a on jde za ním do zadní místnosti.“Nic ti nedělá, že?“ ptají se ho prodavačky a prohlíží si ho, když jde kolem nich zase ven.

Sestra říkala, že mu koupí gramofon. K čemu? Má tak dobrou paměť. Tak hezky píská! Začne známou melodií a pak dál si vymýšlí. Jsou stejně krásné. Ale smutné si píská nejraději a pořád píská, i když má oči plné slzí.
„Až budeš mít gramofon, nemusíš si pískat!“ řekla sestra. Ale on nechtěl být jako sestra, nikdy by si nepískal a tvrdil by, že je stejně každá melodie kvůli tanci. Já se z toho zblázním, křičel by a škubal  nohama.
Když přišla sestra v noci domů, bouchala dveřmi a pískala si melodie, které jí zůstaly v hlavě. Neměla paměť. Otevřel oči, posadil se a když kolem něj přecházela jen v noční košili, chytil ji za boky. Zůstala chviličku stát, ale pak mu s jakousi samozřejmostí srazila ruce. Lehl si a přitáhl pokrývku až k bradě.
„Nemá cit, je hrubá a hloupá. Nic neumí zapískat správně!“
Začal si potichoučku pískat. V domě bylo hrobové ticho. Pískat krásně a správně. Když vstoupila v noční košili, myslil, že si k němu přisedne. Díval se do její zrůžovělé tváře. Zastavila se nad ním a dvakrát ho uhodila do tváře.
Venku pršelo. Seděl u okna a díval se na promoklého kosa, jak prohrabává keře pod oknem. Uslyšel, že přišla. Slyšel, jak vstoupila do kuchyně a jak se vrátila zpátky do předsíně.
„Emile!“
Zvedl se, uchopil židli za opěradlo a pozorně ji přistavil ke stolu.
„Emile!“
Přisunul ji ještě blíž, stejně jako ostatní. Pak si zapnul košili. Sestra rozevřela dveře. Stál vážný a obřadný. Upřel oči na krabici, kterou držela pod paží. Podíval se jí také do tváře. Měla zarudlé, nevyspalé oči.
„Nesu ti dárek,“ řekla.
Napřáhl ruce. Položila mu do nich krabici. Poděkoval. Pak přišel ke stolu a odsunul židli.
“Hádej co to je!“
Stáhlo se mu hrdlo.
„Já vím,“ řekl a otevřel víko. Zdálo se mu, že se začala potichoučku smát.
„Máš radost! Že máš radost?“
Vážně přikývl. Vzlykala do kapesníku. Zavřel víko. Položil krabici do knihovny. Sedl si k oknu, opřel hlavu o ruku a díval se na promoklého kosa, jak prohrabává keře pod oknem.

(nedatováno)