Orfické krajiny Islandu v Steininých videoobrazech
Výběr videí březen 2019
Steina se do rodné islandské krajiny vrací s kamerou pravidelně minimálně od 80. let 20. století a celá řada jejích prací se přímo nebo zprostředkovaně severskou přírodou "ostrova vody a ohně" inspiruje.
http://www.li-ma.nl/lima/catalogue/art/steina/borealis/4646
Borealis, 1993
A Projected Video Environment
Audiovizuální "prostředí" BOREALIS sestává z dvojice videoprojekcí na ekranech s čtyřkanálovým zvukem. Projektory jsou položené na bok aby umožnily správný formát projekce na velká promítací plátna, zavěšená horizontálně v tmavém výstavním prostoru. Dvě poloprůhledná zrcadla jsou umístěna tak, aby odrážela promítané obrazy na další dva ekrany, takže jsou celkem čtyři. Ekrany z průsvitného materiálu zobrazují obrazy se stejnou intenzitou na obou stranách. Výsledkem je osm vertikálních obrazů v nepravidelné konstelaci, odpovídající tvaru výstavního prostoru. Zdrojem promítaného videa jsou dvě desetiminutové sekvence přehrávané ve smyčce z laserového disku. Oba laserdisk přehrávače jsou propojeny s dvěma videoprojektory a se čtyřmi reproduktory. Na konci smyčky jsou laserové disky pokaždé synchronizovány.
Orka, 1997
Instalace/ environment tematizuje pohyby, nezávislé na fyzikálních zákonech, nebo na "obraze ohraničeném pevným rámcem". Choreografie promítaných obrazů kompozičně připomíná audiovizuální symfonii. Steina své obrazové uvažování popisuje jako volně plynoucí představy: "Moje původní umělecké vzdělání je hudební, a tak neuvažuji o obrazech jako o nehybných fotografiích, ale jako o obrazech, které jsou neustále v pohybu. Moje obrazy vzcházejí z těžko definovatelného pocitu beztížného plynutí času. Chtela bych ukázat to, co nelze vidět jinak, než optikou technického média: voda proudí vzhůru, mořské vlny se pohybující pozpátku, kapka padá nahoru zpět do tajícího ledu." Ten přístup má také svoji imerzovní rozměr: původně jednokanálové 2D videoOrka je distribuováno na poloprůsvitných ekranech do tříkanálového prostorového prostoru, "Doufám, že divák by se mohl na chvíli cítit být součástí tvůrčího transu, žít na okamžik ve světě, který mu byl dosud nedostupný…"
Idea of the North, (... of the North), 2001
A Video Matrix, (instalace, monitory, zvuk)
V této videoinstalaci Steina navazuje na své starší práce (The West,1983,Voice Windows,1986, neboOrka,1997), kde podobně jako zde hledá spojitosti mezi abstraktní morfologií islandské krajiny a formálními vlastnostmi elektronického obrazu. Steina v počítači manipuluje videozáběry z Islandu a vytváří z nich - s použitím softwaru Boris deformované do sférické podoby - abstraktní kaleidoskopicé vzorce. Soustava kulových pohyblivých útvarů je zobrazena na velkých monitorech.
Orfické krajiny Steiny Vasulky
Steina se do rodné islandské krajiny vrací pravidelně od 80. let 20. století a celá řada jejích prací se přímo nebo zprostředkovaně severskou přírodou ostrova vody a ohně inspiruje. Jakoby ta archaická krajina bez stromů a s všudypřítomnou vodou rostoucí mírou promítala do jejího díla. Výstupem mohou být audiovizuální instalace, někdy jde paralelně o jednokanálová videa. Sérii islandských reminiscencí tvoří zejména dvoukanálová instalaceBorealis (1993), tříkanálováOrka (1997),Nuna (1999), mnohakanálováMynd (2000). (The Idea).. of the North(2001) je vystavena na patnácti monitorech aMech a láva (2001) na dvou projekčních plátnech. Všechna díla čerpají z dokumentárního materiálu, natočeného na analogovém videu a audiu, jsou komponována z materiálů, které Steina nahrávala během pravidelných cest na Island.
První strukturální islandská krajinomalba v podobě environmentu jeBorealis. Její název je patrně odvozený od rezidenčního mezinárodního projektuBorealis IV. jehož se Steina zúčastnila v roce 1993. Rok předtím pozvalNordic Councilněkolik mezinárodně aktivních umělců na 5ti týdenní pobyt na Island a na jaře roku 1993 k sérii rezidencí skutečně došlo. Mezi pozvanými byli Islanďané Steina Vasulka a Finnbogi Petturson, Śvýcar Roman Signer, Japonec Tatsuo Myiajima, Giovanno Anselmo z Itálie, nebo Maaria Wirkkala z Finska. Každý ze jmenovaných - alespoň podle na internetu dostupných dokumentů - obdržel grant ve výši 10 000 FM (finských marek?) jako honorář za nové umělecké dílo, inspirované pobytem na ostrově.
Roman Signerpoužil 8mm filmovou kameru k záznamu turbulentních pohybů vody a vzduchových bublin, unikajících ze dna horkého gejzíru. Kameru prostě obalil igelitem, připevnil na bidlo ponořil do hluboké bublající studně. Nejsem si jist, ale Signer během návštěvy v roce 1993 dostal nápad pro onu kongeniální videoscénu s chrápajícím stanem v liduprázdné severské krajině. Které dílo vytvořil v roce 1993Finnbogi Petturson nevím, ale poetika jeho instalací je poměrně blízká Steině: jde o jasnou a přímou inspiraci islandskou krajinou, kterou Finnbogi abstrahuje do audiovizuálních interaktivních instalací, ve kterých pracuje - spíš než s foto a video obrazy - přímo se světlem, zvukem a vlněním.
Steina se s příruční videokamerou vydala ke skalnatým pobřežím a zaznamenávala pozorně to, co dobře zná z dětství: podivuhodném divadlu fraktálních linií setkání elementů vody, ohně, vzduchu a země.
Putovala sama s malou videokamerou a přes hledáček sledovala turbulence mořského příboje, sopečných bahnitých jezírek, rozeznělé nebe, přeťaté liniemi letu mořských ptáků. Jakoby se opuštěnou subarktickou krajinou pohybovala neznámá kyberbytost, která se vybavena mechanickým okem a uchem prodírá mechovišti, vznáší se těsně nad příbojem, simuluje trajektorii pohybu ptačích nebo textury rybích hejn.
Orka v islandštině znamená přibližně cosi jako "síla", (nikoliv známého kytovcekillerwhale neboli kosatku). Zajímavé je, že slovoorka je etymologicky spojováno také s podzemním světem, s Plutonovou tmavou říší mrtvých. Podobně jako jiné díla (Geomania1987,Borealis 1993, neboMech a láva/Moss and Lava, 2000) představujeOrka kvintescenci, nebo snad archetyp bezvěké, neustálé proměny islandské krajiny: transmutace chladné mocnosti oceánu, vody, tajícího ledu, horké páry, deště a ohnivého dechu ohně - prvotních geomorfických činitelů místní krajiny. Krajiny kde se rozpíjí jasné hranice mezichtonickým: tmavým, hmotným a fyzickým avzdušným - světelným, metafyzickým. Video a zvuky se odrážejí na volně visících plátnech v prostoru doprovázeny ambientním zvukem multikanálové aparatury.
Logické je, že kdo prochází prostorem Steininých “environmentů” ztrácí snadno orientaci, pojem co je nahoře a co dole. Orchestraci videa tvoří kaleidoskopické obrazy sopečných výronů plynů bublajících z šedého bahna, pomalý rytmus kapek tajících ledovců, sunoucích se po černých sopečných polích, cyklické rytmy pěny příboje mořských vln na skalách pobřeží, záclony vodopádů, rychlý proud ledovcových řek.
Autorka mluví raději o “environmentu” - „prostředí" než o „videoinstalaci". Její metoda zacházení s video-obrazem a zvukem rozděluje proces vzniku do tři stádií: pobyt a pohyb v krajině a zaznamenávání makrocelků i mikrodetailů přímo v terénu, potom práce ve studiu a nakonec (případná) prezentace v galerijním prostoru. Původní materiál zpracovává Steina většinou ve svém studiu v Santa Fé. Zde byl téměř každý element ORKY a dalších “prostředí” analyzován, de-komponován, manipulován, znovu pospojován a “transmutován” počítačem. (Steina v druhé polovině 90 let pracovala se softwaremImagine, jehož je spolu s programátorem Tomem Demeyerem spoluautorkou). Jednotlivé sekvence videa jsou zrychlovány, nebo zpomaleny, převráceny do negativu, běží pozpátku. Později začala používat také jiné programy jako jsou MaxMSP/Jitter, nebo Boris.
Obdobně pracuje Steina se zvukem: audio snímá (patrně) mikrofonem přímo na kameře, upravuje jej a sychronizuje s videem aby jednotlivé linie imerzivní zvukové kompozice byly komplementární s neklidnými a těkavými obrazovými sekvencemi. Múzičnost „zvukově-obrazových environmentů" je postavena na magmatickém proudu přelévajících se světlených a tlumeně barevných dějů, vznášejících se kolem diváka v tmavém prostoru na poloprůsvitných plátnech.
Asi nejradikálnější transpozicí dokumentárních videoobrazů islandské krajiny je instalaceIdea of the North, nebo … of the north. Steina zde využívá sestavu velkoformátových Trinitron monitorů jejichž počet adaptuje na různě veliké prostory. Videa jsou deformována, nebo upravena do formátu sféry. Z temného prostoru vystupuje soustava pohyblivých, otáčejících se, neklidných a navzájem synchronizovaných planet, optikou rybího oka zkoumají svoje okolí. “Jednoduchý” efekt změny perspektivy a náhledu má překvapivě silný výraz “mimolidského” módu percepce. Jakoby živé, organické mikrostruktury, čidla, oči samotné islandské krajiny pozorovaly diváka, zatímco on přišel původně pozorovat zprostředkovaně zrakem umělkyně jí. Motivy kruhu a sféry jako archetyp původního vesmírného celku se objevují v díle Vasulkových od začátku jejich tvorby v 70 letech. V instalaciIdea of the North, kde Steina odkazuje názvem na slavnou rozhlasovou hruGlena Goulda, je výrazem jejího porozumění orfické, tajemné a zázračné krajiny ostrova, kde se narodila před 79 lety.