Steina (Steinunn Briem Bjarnadottir) Vašulka se narodila roku 1940 na Islandu. Původně vystudovala hru na housle a hudební teorii, v roce 1959 obdržela stipendium a přijela studovat do Prahy na Hudební akademii múzických umění. Později působila jako členka Islandského symfonického orchestru. V Praze se seznámila s dokumentaristou českého původu Woodym (Bohuslavem) Vašulkou, v roce 1964 měli svatbu a o rok později společně emigrovali do Spojených států a usadili se v New Yorku, kde Steina zprvu působila jako hudebnice na volné noze.
S videem začala pracovat společně s Woodym roku 1969. Začali vytvářet první video skici a performance, pořizují si první kameru Portapak a audio syntezátor. V roce 1971 spoluzaložila s Woodym a Andy Mannickem proslulé newyorské „divadlo elektronických médií“ The Kitchen, umístěné původně v centru Mercer Arts na jihu Greenwich Village. V letech 1973-79 působila společně s Woodym v Buffalu, v Mediálním centru založeném Geraldem O’Gradym. Roku 1974 se jejich tvůrčí dráhy začínají rozdvojovat a Steina se soustředila na rozvíjení instalací Machine Vision (Strojové vidění) a Allvision (Vševize), využívajících soustav kamer na pohyblivých stativech v kombinaci se zrcadly, v nichž zkoumala možnost zachycení všezahrnujícího prostoru a způsob vidění zbavený závislosti na lidském úhlu pohledu. První souborná výstava Vasulkových proběhla v galerii Albright-Knox v Buffalu.
V roce 1980 se přestěhovali do Santa Fe v Novém Mexiku. Steina se začíná více soustředit na obraznost krajiny a rozšiřuje svůj záběr z ateliéru na okolní přírodní prostor. Začíná vytvářet multiscreenová a více-kanálová prostředí/instalace. Pokračuje také ve svých performancích Violin Power s různě upravovanými houslemi, kterými prostřednictvím rozhraní MIDI ovládá obrazové sekvence, promítané často na velkém plátně.
V roce 1992 Vasulkovi připravili výstavu věnovanou pionýrům elektronického umění a jejich nástrojům pro festival Ars Electronica v Linzi (Eigenwelt der Apparatewelt: Pioniere der Elektronischen Kunst), k níž vyšel experimentální katalog. Ve stejném roce získali společně cenu Mayi Derenové, udělovanou od roku 1986 nezávislým filmařům. Roku 1996 působila Steina ve STEIM (Studio for Electronic Instrumental Music) v Amsterdamu. V roce 1996 se uskutečnila retrospektivní výstava Steiny a Woodyho v San Francisco Museum of Modern Art, která byla zopakována i v Santa Fe. V roce 1997 vystavuje Steina instalaci Orka v Islandském pavilonu na Benátském bienále.
Steina působila také na rezidenčním pobytu v „National Center for Experiments in Television“ v KQED v San Franciscu a v WNET/Thirteen v New Yorku. V roce 1988 byla na rezidenčním pobytu v Tokiu díky grantu U.S./Japan Friendship Committee. Získala podporu od New York State Council on the Arts, National Endowment for the Arts, a mnohých dalších organizací. Steinino hudební vzdělání formovalo originální zacházení s médiem videa, k němuž přistupuje jako k analogii hudební struktury: „Mé vzdělání je hudební. Pro mě je zvuk tím, co mě vede do obrazu. Každý obraz má svůj vlastní zvuk a v něm se pokouším zachytit něco proudícího a živoucího. Na umění aplikuji stejný princip jako na hraní na housle: se stejným přístupem kontinuálního zkoušení, stejným principem kompozice.“
V posledních letech se věnuje vytváření multiscreenových a multikanálových instalací, čerpajících zejména z islandské obraznosti a houslovým performancím, při nichž využívá upravené digitální housle. Celý život se aktivně spolupodílí na vytváření vlastních tvůrčích nástrojů a v poslední době spolupracuje na vývoji softwarových programů pro umělecké využití.
