Chris Hill
červen–srpen 2019
V době své rezidence v Agosto Foundation (s podporou VKB) se Chris Hill věnovala projektu Learning from the Bees – Navigating in Personal Archive (Učit se od včel – Navigace v osobním archivu). Ten spočíval v dokumentaci dvacet pět let starého osobního archivu obsahující různé narativní fragmenty. V období od června do srpna 2019 za účelem vytvoření mediální eseje Hill rozšiřovala svůj osobní archiv výzkumnou prací a rozhovory s umělci i včelaři.
Learning from the Bees zahrnuje dokumentární objekty z osobního archivu mediální kurátorky: rozhovory s umělci a včelaři, pohlednice (soukromá korespondence posílaná prostřednictvím veřejného prostoru), ilustrace z českých dětských knih, ve kterých najdeme včely vyobrazené jako dobrodružné vědkyně, dokumentace vlastních včelínů Chris Hill a jiné efeméry. Klíčovým cílem projektu je zaměřit se na otázky a problémy vyvstávající z komunikace přesahující fluidní kulturní hranice, které s sebou přinášejí kulturní nebo osobní rozdíly a nepohodlí, a jeho nedílnou součástí budou výňatky dvou fází rozhovorů s českými umělci, kteří byli součástí někdejší české paralelní kultury. První série rozhovorů pochází z poloviny 90. let, kdy společnost procházela velkými kulturními a technologickými změnami, v druhé sérii pak byly tito umělci po letech vyzpovídáni po znovu.
Do projektu se Hill rozhodla zakomponovat také oblast včelařství, o které se v České republice v polovině 90. let začala zajímat. Věnuje se aspektům složité komunikace včel jakožto sociálního hmyzu. Během léta 2019 proto umělkyně prováděla i rozhovory s českými včelaři o rozmanitých postupech v jejich oboru.
„Nerozuměla jsem účelům použití zvláštních, často podomácku vytvořených produktů prodávaných v těchto obchodech. Rozuměla jsem však včelařství jako technologii, nové, pro mě záhadné, nicméně staré několik století, technologii, která se vyvinula, aby ji lidé sklízeli pro její sladkost, výživu, světlo a medicínu. Po návratu do Spojených států pár let poté jsem začala včely chovat. Překonala jsem strach z bodnutí a našla mnoho paralel mezi včelařstvím, mediálním uměním a zdravím. Včely cestují a komunikují. V průměru létají 3 a půl míle od úlu, aby sháněly potravu pro nektar a pyl. Na cestě zpátky se svými sladkými zdroji pak svým sestrám-dělnicím předvádějí tanečky, aby jim ukázaly vzdálenost a směr ke zdrojům, které objevily. Zprávy jednotlivých včel jsou předány tancem, vyhodnoceny malým publikem a následně komunikovány prostřednictvím decentralizovaného vyvíjejícího se rozhodovacího procesu, který řídí celé fungování a sezónního přežití úlu. Schopnost komunity venku komunikovat, rozpoznat rozmanitost informací a znalostí… je měřítkem jejích veřejného zdraví.“
Výsledný kurátorský archiv, zkoumaný napříč časovými a geografickými vzdálenostmi, bude usilovat o vyjádření pocitu zdraví prostřednictvím kulturní praxe a kultury chápané jako zdraví. Hill tato témata rozvíjí od poloviny 90. let, kdy jako kurátorka mediálního umění U.S. arts culture (Infermental 7–Buffalo NY, 1988) získala grantovou podporu na výuku v České republice a výzkumu české paralelní kultury před rokem 1989.
„Během toho období jsem začala přemýšlet o mezikulturních výměnách týkajícího se imunitního systému těla, které musí rozlišovat mezi „já“ a „tím druhým“ a rozhodnout se, jestli infekci eliminovat nebo ji přijmout jako užitečnou (jako v případě mikrobiomu střev, těhotenství). Zasazuju svou kurátorskou činnost propojenou s historií mediálního umění na pozadí radikálně se měnících kulturních podmínek v USA (pozdní 60. léta a začátek let 70.) a později i ve střední Evropě (po roce 1989). Začal mě zejména zajímat „život“ mediálních archivů: Jak se dokumenty a fragmenty příběhů s nimi spojené strategicky zapomenou, zapamatují nebo „znovu provedou“? (Living Archives, FCCA, Praha, 2001).
Chris Hill v polovině 90. let vyučovala na brněnské FaVU VUT a vydala několik rozhovorů s osobami zapojenými do české paralelní kultury před rokem 1989 (Walking Trips in Czech Lands, 1996). Byla kurátorkou rozsáhlé kolekce videoartu a alternativních médií s názvem Surveying the First Decade (1998), která byla distribuována do muzeí a univerzit v mezinárodním měřítku prostřednictvím Video Data Bank. Její poslední publikace a mediální práce se kromě včelařství zabývá dokumentací americké vězeňské krize, prací s experimentálním filmem a videi místních z raných 70. let a taktickými mediálními iniciativami v reakci na mimořádnou situací vzdělávací komunity. Je kurátorkou médií, umělkyní a pedagožkou. Působí jako proděkanka Film/Video School na Kalifornském institutu pro umění. V Brně se zapojuje do projektu Vašulka Kitchen Brno.