SPEAKING DIGITAL 2025
5. ROČNÍK DOKTORANDSKÉ KONFERENCE PROGRAMU DIGITÁLNÍ KULTURA A KREATIVNÍ PRŮMYSLY
Srdečně vás zveme na konferenci SPEAKING DIGITAL 2025, která se uskuteční ve čtvrtek 22. května 2025 ve Vašulka Kitchen Brno. Konference je prostorem pro prezentaci hlavních výsledků výzkumných projektů realizovaných v rámci doktorského studijního programu Digitální kultura a kreativní průmysly (tzv. tezí disertačních prací) a pro diskusi o nich.
Organizace: Jana Horáková a Martin Flašar
Chairman: Martin Flašar
22. května 2025, 14:00–16:00 h
Vašulka Kitchen Brno, Centrum umění nových médií, Dům pánů z Kunštátu, Dominikánská 348, 602 00 Brno-město
Konference je pořádána ve spolupráci FF MUNI, Teorie interaktivních médií a Vašulka Kitchen Brno.
FB událost: https://fb.me/e/4rfEYTJ2e
PROGRAM/ HARMONOGRAM:
-
14:00 Zahájení: Martin Flašar
-
14:10 Lidé, technologie a hudba ve 21. století: Zkoumání změn v percepci non-artificiální hudby v digitalizovaném světě: Anna Minjaríková
Disertační práce Lidé, technologie a hudba ve 21. století: Zkoumání změn v percepci non-artificiální hudby v digitalizovaném světě je věnována vlivu digitálních technologií (zejména streamovacích služeb a internetu obecně) na vnímání hodnoty a funkce hudby ze strany jejích posluchačů. Konkrétně je výzkum zaměřen na skupinu českých posluchačů narozených mezi lety 1990 a 2005, která dospívala v době zásadní proměny způsobů přístupu k hudbě.
Tato disertační práce staví na obecně přijímané premise, že čím menší je vlivem digitálních technologií úsilí nutné k získání přístupu k hudbě, tím menší je i schopnost jejích konzumentů ji docenit. Ačkoliv vztahu mezi vynaloženým úsilím a hodnotou obecně byly věnovány konkrétní studie, vztah mezi hodnotou, hudbou a její snazší dostupností v souvislosti s digitálními technologiemi zůstává neprozkoumán. Navzdory chybějícímu empirickému výzkumu, se však tato hypotéza opakovaně objevuje zejména v médiích či populárně-naučné literatuře.
V prezentaci věnované disertačnímu projektu je pozornost soustředěna zejména na jednotlivé teze, teoretické vymezení problému, hypotézy, cíle, metodologický rámec a popis dosavadních výsledků výzkumu. V části věnované dosavadním zjištěním je věnován prostor i vlastní studii, jejímž prostřednictvím získaná data přinesla poznatky velmi užitečné i pro tento disertační projekt. Konkrétně jde o zjištění týkající se proměn role hudby ve vybrané hudební subkultuře (v tomto případě se jedná o gothic subkulturu) mezi lety 2005 až 2015, kdy mimo jiné dospívala generace posluchačů, na něž se tato disertační práce soustředí. Navzdory tomu, že se jedná o hudební subkulturu, zažila zejména po rozšíření internetového připojení významnou proměnu, kdy se oproti důležitosti hudby začala prosazovat jiná symbolika – například vizuální styl, což může souviset právě se změnou ve způsobu konzumace hudby a její dostupnosti.
-
14:30 Umělá inteligence digitálních her: Michael Franěk
Předkládaný konferenční příspěvek představuje disertační projekt zaměřený na problematiku umělé inteligence v kontextu digitálních her. Cílem práce je ověřit možnost integrace strojového učení přímo do jádra digitální hry, v níž se algoritmus umělé inteligence bude schopen učit prostřednictvím interakce s hráčem. Výzkum se konkrétně orientuje na to, zda a jak může umělá inteligence za pomoci herního zážitku pochopit základní pravidla herního světa, interakční logiku a dynamiku komunikace, a to jak směrem k hráči, tak vůči stanoveným herním mechanikám.
V oblasti experimentální části projektu bude implementována umělá inteligence, která má vykazovat předem definované behaviorální vzorce – ty budou rámcově odpovídat úrovni vycvičeného psa, avšak v narativní rovině bude postava stylizována jako „robotický pes“. Daná herní entita bude schopna jednoduché jazykové komunikace a bude fungovat jako partner hráče v rámci herního světa.
Konferenční příspěvek se bude dále věnovat teoretickému uchopení umělé inteligence v digitálních hrách a nabídne přehled současného stavu výzkumu v dané oblasti. Součástí bude prezentace výzkumných hypotéz a vícekrokové metodologie včetně výsledků prvního kvantitativního šetření, které mapovalo herní návyky a očekávání od současných hráčů všech věkových kategorií. Příspěvek rovněž představí úvodní strukturu Game Design dokumentu jako přípravu pro praktickou část projektu. Další část se vrátí k otázce testovatelnosti „herní inteligence“ a nabídne reflexi konceptu Turingova testu v aktualizovaném, specificky herním rámci.
Následně bude představena část výzkumu, která otevírá otázky autenticity, autonomie a testovatelnosti chování herní umělé inteligence. V závěru příspěvek nabídne úvahu nad potenciálem přenositelnosti takto naučené inteligence mimo herní prostředí – například do edukace, simulace či kulturní robotiky.
-
14:50 Restaurování a konzervace digitálního umění: paměť lásky a péče v technosféře: Adéla Kudla
Technosféra, spojení ryze lidského a technického není jen chladný systém kabelů a sítí - je to biosociální organismus, digitální infrastruktura, která podněcuje kreativitu a prodlužuje lidskou touhu po spojení, reprodukci a trvání. Každé umělecké dílo je i přes svou zdánlivou reprodukovatelnost zároveň prototyp a má v umění své pevné místo. Zvláštní potřeby digitálního umění v oblasti konzervace nejsou stále dostatečně chápány a jsou přehlíženy především kulturními a politickými činiteli. To má za následek všeobecný nedostatek politik, programování a financování v této oblasti, na druhé straně neobyčejnou vynalézavost konzervátorů a restaurátorek. Pokud však nebudou přijata opatření, mohlo by evropské dědictví digitálního umění v krátké době utrpět rozsáhlou ztrátu, která by neznamenala nic menšího než historickou mezeru v evropské uměleckohistorické a výzkumné infrastruktuře, kde by digitální umělecká díla již nebylo možné zažít, pochopit, popsat a interpretovat.
Starší technologie, které ještě nebyly nebo nemohou být digitalizovány či aktualizovány, je stále obtížnější podporovat, protože ubývá výrobců, náhradních dílů, odborných znalostí a služeb v oblasti údržby. Kromě toho se mnoho mediálních umělců první generace blíží ke konci své života, což klade značný časový tlak na jednání ve věci přístupu výzkumníků a sbírek ke ztělesněným znalostem umělců, pokynům pro uchovávání a autorizaci. Totéž platí pro technické pracovníky, inženýry a programátory, kteří spoluvytvářeli starší umělecká díla nebo jejichž odborné znalosti jsou rozhodující pro údržbu a průběžnou interpretaci uměleckých děl.
Příběh digitálního umění, kultury a technosféry se tak píše v reálném čase, a především v reálném čase lidí, kteří se konzervaci současného umění věnují. Jak uchovat software a hardware, který stárne rychleji než naše vzpomínky? Tato disertační práce si klade otázku, zda komunitně podporovaný software je jednou z cest k dlouhověkosti digitálního umění a zároveň zda je péče o něj v rukou institucí udržitelná. Prostřednictvím metody orální historie přináší výzkum nové prameny – svědectví konzervátorů, restaurátorů, archivářů, techniků, hackerů a umělců o jejich oboru a o tom, jaké společné jmenovatele, které zajistí úspěch, a tak i trvání uměleckého díla, lze v pozadí péče o digitální umění nalézt.
-
15:10 Estetika umenia umelej inteligencie: Umelecké stratégie kooperácie človeka a AI: Tomáš Marušiak
Výskumný projekt Estetika umenia umelej inteligencie sa nachádza na priesečníku experimentálnej estetiky, výpočtovej kognitívnej neurovedy a počítačovej vedy. Umenie umelej inteligencie predstavuje etapu vo vývoji digitálneho umenia, pre ktorú sú charakteristické umelecké stratégie operujúce s agentúrou systémov umelej inteligencie ako dominantným tvorivým procesom. Estetika umenia umelej inteligencie je preto chápaná ako model partnerskej kooperácie ľudských estetických procesov a estetických procesov v systémoch umelej inteligencie.
Hlavným cieľom výskumu je ponúknuť analýzu procesov umenia umelej inteligencie a odpovedať na otázku o realizovateľnosti jeho budúcej podoby, v ktorej dominujúcu úlohu zohráva partnerstvo človeka a systémov umelej inteligencie disponujúcich prvkami vedomia alebo autonómnej agentúry. Operabilita takéhoto partnerstva sa opiera o predpoklad, že systémy umelej inteligencie v umení budú obsahovať prvky autonómneho rozhodovania a uvažovania, ktoré môžu byť podobné ľudskému vedomiu. Dizajn výskumu je koncipovaný z dvoch metodologických pozícií – teoreticko-analytickej a experimentálnej.
Teoreticko-analytická pozícia je zasadená do diskurzu estetiky umenia umelej inteligencie a štúdia súčasnej umeleckej praxe. Prístupy tejto pozície identifikujú a analyzujú umelecko-výskumné stratégie, ktoré aplikujú princípy transpozície vedeckých metód do postupov umeleckého výskumu a zároveň prispievajú k tvorbe modelov interakcie medzi ľudským tvorcom a systémami umelej inteligencie obsahujúcimi prvky agentúrneho rozhodovania. Kľúčovým aspektom je predovšetkým identifikácia a analýza konceptov stratégií, ktoré, hoci len v špekulatívnej forme, predikujú úlohu vedomia v systémoch umelej inteligencie. Primárny dôraz tejto pozície je kladený na metódy kvalitatívneho výskumu, ktorého závery poskytujú obraz o súčasnom stave poznania a následne slúžia ako východisko na tvorbu predikčných modelov.
Experimentálna pozícia predstavuje prakticko-špekulatívny prístup orientovaný na tvorbu predikčných modelov, ktorý možno chápať aj ako hybridný umelecký výskum. Metodologické jadro tejto časti dizajnu predstavujú špekulatívne výskumné metódy vychádzajúce z princípov špekulatívneho dizajnu ako prístupy k skúmaniu budúcnosti. Tie sa opierajú o imagináciu, tvorivosť a kritické myslenie, ako aj o generovanie a zvažovanie rôznych možných scenárov budúcnosti založených na pohyboch na predikčných trhoch a analýze technologického vývoja.
-
15:30 Kultúrno-kreatívne centrá 21. storočia: Vývoj kultúrno-kreatívnych centier v Európe: Martin Kaščák
Prezentovaný dizertačný projekt sa zameriava na výskum kultúrno-kreatívnych centier (KKC) ako špecifickej formy kultúrnej infraštruktúry, ktorá v kontexte prebiehajúcich spoločenských, ekonomických a geopolitických kríz (tzv. polykrízy) nadobúda strategický význam. KKC, pôsobiace na priesečníku kultúry, občianskej spoločnosti, vedy, výskumu a sociálnych inovácií, sa vyznačujú schopnosťou prepájať komunitnú prácu, umeleckú tvorbu a rôzne formy formálneho i neformálneho vzdelávania v prostrediach mimo tradičných kultúrnych inštitúcií. Ich multidisciplinárny charakter, adaptabilná organizačná štruktúra a diverzifikované (často hybridné) financovanie – kombinujúce verejné zdroje, grantové schémy, vlastné príjmy a komunitnú podporu – im umožňujú pružne reagovať na výzvy, ktorým čelia tradičné kultúrne inštitúcie či komerčne orientované subjekty, ako napríklad klubová scéna. V čase, keď mnohé z týchto zariadení operujú v tzv. „survival móde“, sa KKC profilujú ako potenciálne udržateľnejšie a spoločensky ukotvenejšie alternatívy.
Jedným z kľúčových výskumných cieľov bude sledovať, akým spôsobom sú KKC relevantné v súčasnom kontexte decentralizácie kultúrnej a klubovej scény a ako reflektujú fenomén hľadania tzv. "tretej cesty" – teda nových modelov distribúcie kultúry, ktoré nepredpokladajú len mobilitu publika smerom k centrám kultúrneho diania, ale naopak, usilujú sa kultúru vnášať do každodennosti a bližšie k ľuďom.
Práca sa bude zároveň zaoberať postpandemickými zmenami v preferenciách cieľových skupín, kritickou reflexiou pojmu kreatívna trieda a samotného pojmu “kreativita”, analýzou programových štruktúr, vývoja návštevností, vývoja grantových schém a metód financovania, porovná situáciu v komerčnej sfére a v rámci výskumu prípadových štúdií z jednotlivých centier ponúkne komplexný prehľad tejto problematiky v európskom priestore.
-
15:50 Ukončení: Martin Flašar