Vychází Vašulkova kuchyňská kniha, čítanka o vystavování a uchovávání novomediálního umění

Hlavním záměrem pořadatelů kolokvia a editora knihy Miloše Vojtěchovského bylo vyvolat širší diskuzi o konzervaci, péči, distribuci i prezentaci děl nestabilní povahy, zejména v kontextu současné galerijní a muzejní praxe v českém prostředí. Aktivity, které v posledních letech rozvíjí především Národní filmový archiv, rozšiřující své sbírkové zájmy o nestandardní formáty jako video, nebo pražská etc. galerie, jsou spojené se snahou nastavit jasnější systém a standardy zacházení nejen s díly, ale i s autorskými právy pohyblivého obrazu v institucích galerijních a muzejních sbírek. Panelová diskuze s odbornými pracovníky státních muzejních sbírkových institucí na semináři „Meze pohybu a sbírková instituce“ (28.5.2019 na AVU v Praze) ukázala, že situace v českých muzejních institucích není zcela uspokojivá a že stále chybí jasnější strategie budování sbírek, zahrnujících artefakty audiovizuální povahy, včetně odpovídajícího zázemí, péče a následné prezentace děl a postrádáme zde hlavně pedagogické zázemí odborného středoškolského i univerzitního kurikula. To vše předpokládá osvojení znalostí a přístupů technického, archivářského i interpretačního řešení, přesahující často kompetenci historiků umění a standardní kurátorskou praxi. Naštěstí jsou zde nové modely akviziční a konzervační činnosti (například v Galerii moderního umění v Hradci Králové, nebo ve sbírkách Muzea moderního umění -  Středoevropského fóra v Olomouci), které naznačují pozitivní změny.

Sborník příspěvků a textů z brněnského kolokvia je příspěvek k revizi současného stavu, zejména možnost porovnání s mezinárodními zkušenostmi různých iniciativ, sdružení a organizací, které se problematikou uchovávání, restaurování a prezentace umění pohyblivého obrazu zabývají často od 70 let minulého století. Zahraniční hosté kolokvia sdíleli zkušenosti, které mohou přispět k znalostem v českém prostředí i osvědčené modely sbírkové činností muzeí na poli umění nových médií a publikace může sloužit jako příručka s konkrétními ukázkami, jak  v určitých situacích postupovat, s jakými otázkami a řešeními lze počítat. Poučený historický přehled metodologií uchovávání současného umění v mezinárodním kontextu představil výzkumník Dušan Barok, který dokončuje postgraduální studium na Amsterodamské univerzitě, tedy instituci, která v oblasti výzkumu uchovávání elektronického umění patří mezi inovativní centra znalostí a teoretického diskurzu. Konkrétní zkušenosti představuje přehledový příspěvek ředitelky instituce LIMA Gaby Wijers, shrnující dějiny péče o novomediální umění v Nizozoemí od 70. let do současnosti. Kurátorka a historička umění Anna Olszewska z Krakovské univerzity popisuje příběh reanimace novátorského robotického díla Senster 2.0 Edwarda Ihnatowicze. Je případovou studií kurátorského přístupu vůči artefaktu s kultovní aurou, které ve své fyzické podobě ze světa umění prakticky skoro zmizela. Významný představitel středoevropského elektornického umění Miklós Peternák na příkladu činnosti Nadace Centra pro kulturu a komunikaci C3 v Budapešti poukázal na obecnější otázky, spojené s uchováváním dědictví po nástupu digitalizace a internetu a Flóra Barkoczi představila aktivity budapešťského neoficiálního archivu Artpool. Konzervátor Joey Heinen z muzea LACMA v Los Angeles popisuje zkušenost s rekonstrukcí komplexních robotických děl Woodyho Vašulky The Brotherhood /Bratrstvo, které vznikalo v 90. letech. Zahraniční studie doplňuje několik textů místních kurátorů, teoretiků a historiků, kteří se podobnými tématy ve své praxi zabývají. Jedním z nich je stále probíhající projekt Jany Horákové z Masarykovy univerzity v Brně, který archiv Vašulkových nechává zpracovat neuronovými sítěmi a strojovým učením, text Jakuba Franka a Barbory Kundračíkové o utváření databáze středoevropského umění (CAED) v Olomouci a články Lenky Dolanové, Matěje Strnada. Michal Klodner z NFA se zabývá spíš svobodnými a autonomními elektronickými sítěmi, než striktně vzato problematikou konzervátorství.

Mimo zmíněné případové studie v konkrétních prostředích a děl publikace obsahuje také překlady několika historických textů, naznačujících obecnější kulturní kontexty a teoretickou reflexi, vztaženou k současné situaci globalizovaného a digitalizovaného světa. Úvod Miloše Vojtěchovského, nebo text Petera Weibela z roku 2010 nastiňují otázku uchovávání, restaurování a konzervace kulturního dědictví. V příloze najde čtenář překlady textů, považovaných za důležité prameny pro porozumění konceptům elektronické kultury a znalostem o umění nových médií: např. text Vannevara Bushe z roku 1945, Gustava Metzgera z roku 1969, Gene Youngblooda z roku 1978 a Erki Huhtama o dějinách interkativity (je převzat z publikace Tomáše Dvořáka Kapitoly z dějin teorie médií, které vydalo nakladatelství AVU v roce 2010).

Česky vydaná publikace je určena hlavně kurátorům, restaurátorům, odborníkům, sběratelům, studentům i laikům, všem, které zajímá umění nových umění. Vydavatelé věří, že sborník vstoupí do diskuze o zmíněných tématech v rámci českého institucionálního provozu. Ve srovnání s reflexí dějin a současného stavu v okolních státech jako je Polsko, Maďarsko, Rakousko, Německo, ale i Slovensko je situace umění pohyblivého obrazu v Česku i po 30 letech stále poněkud neukotvená.

Prostor pro výzkum, umělecký experiment a vzdělávání v oblasti umění nových médií Vašulka Kitchen Brno působí od konce roku 2018 v brněnském Domě umění, jehož zahájení se ještě mohl osobně zúčastnit  Woody Vašulka. Základem Centra je audiovizuální archiv Vašulkových, expozice několika jejich vybraných děl, knihovna a studovna. Kuchyň pořádá programy pro veřejnost, přednášky, koncerty, výstavy, prezentace, dílny, projekty pro děti ve fyzickém i virtuálním prostoru. V několika aktuálně probíhajících výzkumných projektech rozvíjí a pečuje o dílo a odkaz manželů Vašulkových. Doufáme, že v příštím roce se podaří pokračovat další kuchařkou z dílny VKB.

Za finanční podpory Statutárního města Brna, Státního fondu kultury, Ministerstva kultury a Domu umění města Brna.