Akce

 

PETR VÁLEK: Přítvory (a jiná havěť)

Výstava bude zahájena hudební kompozicí pro umělou inteligenci v podání autora a jeho vlastních hudebních nástrojů ve vestibulu Domu umění města Brna

Výstava
čtvrtek, 28 květen, 2020 - 18:00
do čtvrtek, 30 červenec, 2020 - 18:00
Petr Válek, foto: Jan Bartoš

Petr Válek žije a pracuje ve domku v Loučné nad Desnou v pohoří Hrubý Jeseník. Městečko se do konce války nazývalo Vízmberk, neboli Wiesenberg. Pochází odkud také například světově proslulý pianista a básník Alfred Brendel, ten se tu narodil v roce 1931. Válek se narodil později v roce 1976. Vyučil se kameníkem, pracoval jako ošetřovatel v domově důchodců, teď se živí jako umělec. Od dětství se věnuje malování, kreslení, ilustracím a hudbě a nepřešlo ho to v pubertě. V posledních letech také staví z domácí potřeb mechanické a elektro-mechanické zvukové nástroje, různé samohybné, či kinetické objekty. Jako Der Marebrechst - noisový muzikant-vynálezce-výrobce-jůtubr v koženkovém saku v domácím studiu na zahradě, nebo v krajině nahrává “instruktážní” videa, které zveřejňuje na facebooku.

Výstava v Galerii Vašulkovy kuchyně zdaleka není první Válkova výstava. Nicméně je to první pokus jeho práce ukázat v rozmáchlém spektru: příbližuje ambient Válkova ateliéru, což je brikoláž - organická a chaotická koláž sešitů s kresbami, tub s barvami, obrazy hotovými i nehotovými, pověšenými či o stěny opřenými, knihami, kresbami, hudebními instrumenty, skulpturami a odstrojeným počítačem, na němž Válek vytváří virtuální průlety pohádkovými krajinami, ke kterým se inspiruje procházkami v údolích a stráních jesenických kůrovcových hvozdů.

Kurátoři: Miloš Vojtěchovský, Ondřej Merta

Připraveno s podporou a ve spolupráci s Domem umění města Brna, Bastl Instruments i s projektem Terén - pole performativního umění.
 

K výstavě připravuje vydavatelství Vašulka Kuchyň exkluzivní nízkonákladový katalog s autorským CD, nabitý směsí obrazů, zvuků, kreseb, fotografií a textů. První příspěvek sepsal Tomáš Procházka, jeden z Petrových objevitelů a majitel mohovitého vydavatelství Endemit Archives. Texty celebrit jsou například od Pavla Klusáka a dalších. Procházkův text si můžete přečíst již dnes níže.

Během výstavy připravujeme několik večerních, ranních, či odpoledních pořadů a samozřejmě včetně sérií populárních video-podkastů, které Petr natočí v brněnském dočasném studiu Domu umění města Brna!!

Děkujeme za Vaši přízeň a těšíme se na Vás.

Poznámka k Válkově symfonické tvorbě

Tomáš Procházka

Petr Válek dlouhá léta pracoval se zvukem v ústraní a vybraným jedincům (například mě) rozesílal svá podomácku produkovaná cédéčka. Přicházely vždycky jako paklík disků, jako kolekce nahrávek, urodivší se za určité období. To bylo možná příčinou, proč se málokdo odhodlal poslechnout si z té hromady alespoň disk jeden. Postupně naštěstí Válek (snad proto, že u nás mnoho jiných adeptů tohoto žánru nemáme) byl odhalen jako originální umělec, později přirovnávaný ke klasikům žánru “outsider music”. Písňovou formu, typickou pro většinu hudebníků označovaných touto nálepkou u něj hledáme jen obtížně a redukovat jeho tvorbu na “hudbu v syrovém stavu” je dnes přinejmenším nespravedlivé. Hraním naživo přirozeně zapadl do místní noisové scény, ta ho přijala nikoliv jako pouhého zábavného podivína, ale jako originální, inspirativní osobnost. Původně převládající hluk a syrová musique concrète se v jeho práci leckdy lámou do tichých pasáží, postavených na terénních nahrávkách; když má náladu, přejde do undergroundových kompozic s blouznícími syntezátory nebo do nervního ambientu. Na vlnu šílenství kolem modulárních syntezátorů reagoval po svém: výrobou autorských hudebních nástrojů u nichž leckdy netušíme, zda a jak vlastně fungují. Nebo jsou to spíš kultické aparáty, jímž komentuje současné trendy, jako v případě přístroje Silentizer? Ten má mnoho knoflíků a ovládacích prvků, z výstupu se však vždy ozývá: TICHO.

Také ke zvuku Válek přistupuje perspektivou obrazu a obraz a zvuk se v jeho poetice prolínají čím dál víc. Jako hudebník se nikdy nespokojil s konvenčními nástroji a přístroji, jejich podobu i funkci přetvářel k obrazu svému. Zpočátku třeba přemalováním povrchu, později zásahuje do jejich konstrukce, ovládajíc svéráznou "českou podobou" hardware hackingu, která vždy odhaluje rubovu stranu věcí, odhaluje vnitřnosti přístrojů a propojuje jejich rozhraní.

Poslední dobou Válek vytváří mobily, kineticko zvukové systémy, sestavené  z drobných “neklidů”, objektů animovaných pomocí malých motorků, pohybujících se uvnitř roztodivných rezonančních nádob, nebo jen posunujích se po stole či podlaze a tropících stochastický hluk když narážejí do stěn, či do sebe navzájem. Pomačkané hrnce se točí na točnách z preparovaných gramofonů, kusy prken, cedníky, kráječe, dráty a pružiny obcují s moderními elektronickými přístroji. Každý Válkův hudební set je zároveň výtvarná instalace: nástroje občas natírá barvou, nebo do nich zapouští “ozdobné” prvky. Některé předměty hudební funkcionalitu ztrácejí docela a mění se v bizarní, poraněné hračky, generují neurčitý a chaotický nepokoj. Ani tehdy pro něho nepřestávají být součástí zvukové performance.

Objevem mimořádným je pro mne Válkovo ohledávání umění performance dokumentované na videu. Jeho hudební akce, nebo akty jsou představení sui generis. Poslední dobou občas docela opouští hudební nástroje a přístroje, inscenuje krátké kompaktní události, ve kterých se potýká s okolím a s předměty. Mým oblíbeným kusem je video s názvem Fat Man Balancing, kde se pokouší udržet na dvou nohách jakéhosi štokrlete s velkou kartónovou krabicí na zádech. V cyklu Outdoor Music Improvisation buší do mladých kmenů v remízku, škrábe klacíkem o kůru smrků, či tluče o sebe kameny. Výsledek je vždy překvapivě poutavý, obsahuje nadhled i poezii. Válek reflektuje samotnou formu záznamu, používá starší videokameru, která od určité síly zvuku záznam zkresluje, a nabývá pozoruhodné syrovosti.
 
Petr Válek po období odmítání internetu našel právě tady svůj prostor a funkční platformu. Jeho Youtube kanál je místem, kam se vracím a často sem posílám své studenty z katedry alternativního divadla. Jeho Facebookový profil pak je zdrojem drobných radostí nejen pro mě, ale pro mnoho Válkových obdivovatelů z celého světa, nadšeně komentujících každé nové video dobrodružství: Válek se stal dokonce youtubovým fenoménem: oslovuje internetový svět klipy natáčenými v zahradním ministudiu přeplněném starými židlemi, oprýskanými smaltovanými hrnci, rozbitými reproduktory, umělými květinami a troskami všemožných nástrojů. Odsud vše moderuje fiktivní jazykem zaumné instruktáže, či tutoriály, návody a recenze prototypů hudebních nástrojů a jeho videa oplývají vzácným “čistým humorem bez vtipu”.

V článku, který jsem napsal v roce 2016 pro časopis A2 jsem Válka přirovnával k tajemné planetě, která již byla objevena a kterou je nyní potřeba probádat. Možná je ale Petr Válek spíš jiným vesmírným tělesem: možná kometou s excentrickou trajektorií, nebo snad vesmírnou lodí, stlučenou z prken a plechů a poháněnou energií neznámého původu.

Tomáš Procházka

Petr Válek založil svůj aktuální youtube kanál na konci roku 2017. Jistě lze nějakým algoritmem zjistit, kolik člověkohodin, nebo člověkodní videa od té doby na internet nahrál, ale stačí mi odhad hodně.

Záznam iiiiiszcciiissz z roku 2019 si pustilo 35,126 lidí, nebo robotů a předplatitelů je uvedeno: 4.95K. Videa nahrává autor sám ze stativu, případně z ruky, nebo se rodí digitálně v počítači.

Lze je rozdělit na několik čeledí: záznamy kinetických aparátů ve studiu, hrané tutoriály kde Válek demonstruje aparáty vlastní výroby, přičemž vysvětluje v nějakém kostýmu divákům coajak v jazyce, připomínajícím mutaci španělštiny, finštiny a esperanta, performance v interiéru, kde vystupuje jako postava z nějaké noisové grotesky, záznamy z výprav do přírody, někdy s hlukovým přídechem, v poslední době dokonce subverzivně poetické, animace letu prostorem virtuálně-fraktálních 3D krajin postavených v software Mandelbulber.