Centrum umění nových médií

 

Mezinárodní kolokvium


Umělecké sbírky digitální epochy v galerii a muzeu

Dům umění města Brna
22 - 23 říjen 2019


Ještě před 15 lety se zdálo, že elektronická, nebo nová média budou jen s obtížemi přijata zavedenými sbírkovými institucemi moderního a současného umění. Na přelomu tisíciletí se soukromí sběratelé i státní galerie o umělecká díla a o umělce pracující s elektronickými médii zajímali spiš zřídka či neochotně a vysokoškolské umělecké instituce přijímaly katedry nových médií s nedůvěrou. Dnes je umění nových médií, elektronické, respektive digitální umění významnou součástí většiny důležitých sbírek.

Svět (umění) se ostatně od konce 20. století také podstatně změnil a nová média dávno nejsou taktikou, strategií, výlučným postojem, ale jedním z nejpoužívanějších prostředků vypovědí o člověku  21.století. Artefakty, v nichž  je zakomponován prvek elektronického pohyblivého obrazu, digitálního kódu, obrazu, nebo zvuku již nejsou uzavírány do speciálních projektů věnovaných novým médiím, ale staly se přirozenou součástí řady výstavních projektů. Dokonce i umělecká díla v prostředí internetu, nebo počítačových her se objevují v akvizičních aktivitách galerií a muzeí celého světa.

Nicméně mediální umění je závislé na technologiích, které rychle stárnou a stávají se obtížně dostupnými. Mnohá díla proto v krátké době ztrácejí možnost být vystavována, nebo dokonce nenávratně mizí. Hrozí tak, že ztratíme důležitou součást dědictví postindustriální digitální kultury, protože systematická metodika jejího uchovávání a dokumentace dosud neexistuje.

Při Domu umění města Brna bylo na podzim roku 2018 založeno Centrum nových médií – Vašulka Kitchen Brno, které ve spolupráci s manželi Vašulkovými a některými zahraničními institucemi zdůrazňuje důležitost sbírání a archivace uměleckých děl elektronické povahy. Jaká je aktuální situace ve státních, nebo soukromých českých i zahraničních sbírkách výtvarného umění a na odborných vysokých školách na poli tvorby a archivace umění videa, interaktivních audiovizuálních instalací, umění na sítích, zvukového umění a dalších uměleckých forem zahrnutých pod označení nová média?

Během kolokvia Umělecké sbírky digitální epochy v galerii a muzeu bychom chtěli představit, srovnat a prodiskutovat stávající poznatky, metody a praxi sbírkové činnosti galerií a muzeí ve střední Evropě, které se dotýkají oblasti nových médií.

Volně přístupné veřejnosti a zacíleno na: kurátory, archiváře, restaurátory sbírek, muzeí a galerií, umělce, sběratele, studenty dějin umění, studenty elektronických médií, restaurátorství, atd.

Předběžný program kolokvia

Myšlenka kolokvia vznikla přiležitosti výročí otevření VKB a ve spolupráce mezi Vasulka Kitchen Brno, Domem umění Brno a Národním filmovým archivem (NFA) v Praze. Chtěli bychom iniciovat možnost širšího sdílení znalostí, strategií a postupů, formou setkání určeného jak pro umělecké iniciativy, tak pro pracovníky státních i soukromých institucí zabývající se prezentací, sbírkovou činností a distribucí elektronického, digitálního nebo softwarového umění. Které aktuální strategie příspívají k rovnoprávnější pozici "digitálního umění" v "post-digitální" době? Jaká je jeho pozice v kontextu dalších platforem zobrazování, uchovávání a distribuce (audiovizuálního) umění? 

První den je věnován příkladům "novomediálních iniciativ", jejich dějinám i aktuální situaci, s nástinem mapování souvisejících iniciativ zejména ve (střední) Evropě. První případová studie je příběh Centra pro kulturu a komunikaci v Budapešti, druhým LIMA v Amsterodamu. Obě instituce se staly součástí širší sítě sestávající z mnoha evropských iniciativ a institucí dedikovaných propagaci, sbírkové činnosti, archivaci a distribuci elektronického, digitálního umění a pohyblivého obrazu.Proto jsou dobrým příkladem institucí s dlouhodobými zkušenostmi týkající se podpory, archivace, sbírkové činností a šíření audiovizuálního umění v místním, i mezinárodním měřítku. 

Centrum C³ vzniklo v roce 1996 jako jeden z pilotních projektů sítě Center pro soudobé umění, které vznikly s podporou Sorosovy nadace Open Society Fund pro východní Evropu. LIMA - platforma pro mediální umění, nové technologie a digitální kulturu vznikla v roce 2013 v Amsterdamu, ale vlastně byla pokračovatelem programu Nizozemského institutu pro mediální umění (NMAi). Institut vznikl ze soukromé galerie pro video umění MonteVideo (v roce 1978 založené René Colehem) a v roce 1993 se spojil s další uměleckou organizací Time Based Arts. Oba přednášející představí své zkušenosti s uměním nových médií, včetně vize pravděpodobného vývoje a životnosti digitálního umění. 

Program druhého dne je zaměřen na současné praktické, i teoretické otázky související s rychlým vývojem digitálních prostředí a nástrojů, jako jsou archivy a databáze, na způsoby sdílení a otvřeného přístupu ke kulturnímu dědictví a restaurování nestabilních uměleckých předmětů. Důraz na uchovávání, archivaci a otevřené sdílení uměleckých děl patřil k hlavním tématum díla Woodyho a Steiny Vasulkových od začátku jejich kariéry. Jaká je minulost, současnost a budoucnost umění nových médií? 

Přednáška Dušana Baroka - zakladatele internetového portálu Monoskop pro kolaborativní studia umění, kultury a médií a jednoho z iniciátorů sítě pro nová média Multiplace, shrnuje a komentuje nedávné iniciativy, přístupy a tendence v oblasti archivace mediálního umění. Historička a teoretička mediálního umění Jana Horáková (Masarykova univerzita v Brně) představí probíhající výzkumný projekt aplikovaný na intermediální archiv manželů Vaušulkových. Michal Klodner z Národního filmového archvivu uvažuje nad vhodným prostředím sociálních médií pro volně sdílené a otevřené multimediální databáze, Tomáš Lahoda, Anna Olsezewska, Flaminia Fortunato / Joey Heinen a Sascha Arden představí konkrétní zkušenosti s restaurováním nestabilních uměleckých předmětů. Program a jména dalších přednášejících budou potvrzena co nejdříve.

Další zájemci o účast, nebo přednesení příspěvku mohou zaslat abstrakt do 25.9. 2019 na adresu: kolo@vasulkakitchen.org

Další informace na tel. čísle: 608571881 (Miloš Vojtěchovský)

Program s anotacemi zveřejníme na stránce do 25. září

Miklos Peternák:

Consecutio temporum mimo gramatiku: Minulost, současnost a budoucnost C³

Hlavní přednášející (v angličtině)


V přednášce se podělím o své zkušenosti v oblasti umění nových médií, nebo o vztahu současného umění v digitální době, včetně produkce, distribuce, sběru, interpretace a uchování tohoto druhu umělecké činnosti. Mé zkušenosti se týkají hlavně činnosti v rámci Nadace C³ : Centra pro kulturu a komunikaci - neziskové instituce působící v Budapešti. Od založení v roce 1996 se C³ zaměřuje na podporu a integraci umění nových technologií v kontextu stávajících sociálních a kulturních tradic. C³ se stal novým prostorem pro inovativní experimenty a pro vývoj na poli komunikačních technologí, kultury a otevřené společnosti. Během posledních dvou desetiletí v C³ vzniklo několik vrstev a strategií. Pokusím se pomocí palimpsestové chronologie nebo měnících se iniciativ a postojů zachytit naše snahy o vznik nového digitalizované artefaktu, uměleckého díla, včetně jeho kontextualizace a systému pro uchování metadat. Dále ukážu, že samotné vytvoření nějakého institucionálního rámce je z perspektivy uměleckého díla jistým druhem metadat, zatímco z hlediska instituce by umělecké dílo mohlo sloužit jako podnět nebo důvod její existence. Proto jsem před několika lety navrhl ustanovit mediální muzeum založené na sbírkách, databázích a sítích C³, s využitím posunu v perspektivě k přetvoření institucionální činnosti založené na studiu minulosti i na uvažování o potenciální budoucnosti. Vyvstává ale těžko zodpověditelná otázka: Jaký typ současné instituce s posláním uchovávat a historicky zpřístupňovat digitální kulturu je vlastně vhodný a odpovídající?

V reálném čase sledovat, jak nové stárne, zatímco prakticky zůstává stejné je typicky lidská zkušenost a to je - ve zrychlené formě - také situace mediálního uměleckého díla, odhlédneme-li od skutečnosti, že artefakt je dokonce křehčí než my lidé. Zde se nabízí pochopitelně otázka: Je v post-informační době ještě stále platný naše zavedené pojetí "klasických konceptů" kultury a odpovědnosti ? Otázka není poetická, protože si myslím, že odpověď zní ano.

Miklós Peternák (narozen 1955 v maďarském Esztergomu, žije v Budapešti) je autor, pedagog a umělec zabývající se hlavně filmem a videem. Vystudoval dějiny a dějiny umění (PhD 1994: New Media - Art and Science). Člen skupiny Béla-Balázs-Studio v Budapešti (1981–87) a skupiny Indigo. Vede Katedru intermediálního umění na Akademii výtvarných umění v Budapešti a od roku 1997 působí jako ředitel Centra pro kulturu a komunikaci. Od 80. let produkoval filmy a videa a publikoval texty o umění a dějinách médií. Organizoval také různé výstavy a symposia.

Gaby Wijer

LIMA jako platforma pro mediální umění, nové technologie a digitální kulturu 


hlavní přednášející (v angličtině)

LIMA as a platform for media art, new technologies and digital culture/LIMA jako platforma pro mediální umění, nové technologie a digitální kulturu 

LIMA je mediální umělecká platforma, agentura a digitální depozitář, který uchovává asi tisíc koncových mediálních děl pro umělce a sbírky. Od roku zde 2016 zkoumáme další a další alternativní způsoby jak přistupovat k dokumentaci a jí reinterpretovat: výsledkem je experimentální, ale stále se rozvíjející praxe jak uchovávat mediální umělecké dílo. S mediálním uměním se setkáváme prostřednictvím neustále se měnících technických prostředí, jako jsou prohlížeče, digitální sítě, dokumentace, nebo servery (úložná média). Digitální (nebo mediální) umění, jako jsou také živé umění a performance se od ostatních uměleckých žánrů liší; je derminováno spíš praktikami, nikoli předměty a performativní rolí diváka. 

Od 90. let 20. století efemérnost a i-materialita většiny těchto mediálních artefaktů vyvolala vývoj a vznik nových technologických systémů, který by zajistily možnost jejich přehrávání také v budoucnosti. Otázky se však soustředily hlavně na technické reakce, reagující na procesy rychlého technologického stárnutí, na neustálé kontinuum stárnutí materiálů i nástrojů. Proto je potřeba vyvinout dlouhodobou péči zaměřenou na oblast mediálního umění, a je také nutné vzít v potaz další faktory mimo dotyčný předmět a prostředí. Je nutné kriticky zkoumat dokumentaci a metody uchování a hladat nové alternativy. 

Umělecké rozhodnutí pro (digitální- online) médium často zahrnuje konkrétní představy jak bude budoucnost a kontinuta uměleckého díla vypadat. Proto může umělec často poskytnout možnost nahlédnout do tvůrčího procesu (někdy je to jediný zdroj informací) a předat technické informace potřebné pro budoucí dostupnost díla. V našich výzkumných konzervačních projektech je běžná praxe, že spolupracujeme s několika zúčastněnými stranami a využíváme i rozhovory s umělci. Někdy se umělec dokonce stává aktivním partnerem při záchraně vlastního díla. Managment a restaurování začíná u produkce, což je často zároveň zdrojem problému i možností řešení: umělec, formáty, odpovídající software a hardware, kvalita, výběr a organizace souborů a dotyčné informace hrají důležitou roli v procesu výroby a zajištění budoucí existence digitálního uměleckého díla. Budu sdílet otázky a výsledky projektů jako Manuál pro dokumentaci uměleckých děl, Do-It-Yourself dokumentace; video dokumentace a reinterpretace zachycení hybridních, kontextových a živých vlastností „originálního“ díla, spíše než navrhování probíhajícího procesu změn technických platforem a operačních systémů. Kromě toho LIMA aktualizuje svá digitální úložiště a pracovní postupy. S důrazem na síťové umění a komplexní umělecká díla na digitální bázi jsou přizpůsobeny nová úložiště, informační systém sbírek a související pracovní toky tak, aby odpovídaly proměnlivosti vlastní životnímu cyklu digitálních uměleckých děl. Metodiky, požadavky a architektura jsou zkoumány ve výzkumném projektu Art Host.


Gaby Wijers (Neth., 1959) je zakladatelka a ředitelka mezinárodní platformy pro udržitelný přístup k mediálnímu umění LIMA. Dříve působila jako koordinátorka sbírkové činnosti, konzervace a souvisejícího výzkumu v Nizozemském institutu pro mediální umění (NIMk) v Amsterdamu a byla vedoucí sbírky Divadelního Institutu Nederland (TIN) v Amsterdamu. Podílí se na národních a mezinárodních sítích jako Nadace pro zachování současného umění (SBMK), GAMA, DINAMO, Kulturní koalice pro digitální dědictví (CCDD), Nizozemská síť digitálního dědictví (NDE).Působí jako hostující lektorka Amsterdamské univerzity a jako výzkumný pracovník při Exeter University v Anglii.

Dušan Barok: Nové přístupy k uchovávání současného umění

Amsterdam / Oslo

hlavní přednášející (v angličtině)


Současné snahy uchovat nejen mediální instalace a digitální umění, ale i současné umění, založené na sítích, navazují na dřívější aktivity uchovávání videoartu v 80. a 90. letech. Tyto tendence přispěly k posílení možnosti uchovávat mediální umění obecně. Kromě nezávislých iniciativ a soukromých výzkumů mnoho muzeí zaměřených na vystavování a akvizice současné umění založily vlastní medialaboratoře a připůsobily svoje pracovní postupy tak, aby reflektovaly nové požadavky. Je to však nadále - alespoň pro většinu sbírek mediálního umění na východě a západě, strádajících nedostatkem financí, infrastruktury a odborných znalostí -  považováno za luxus. Taková práce vyžaduje nejen otevřenost a jistou estetickou i technickou senzitivitu, ale i neochvějné schopnosti ospravedlnit její existenci jak uvnitř, tak vně světa uměleckých sbírek. V přednášce budu uvažovat nad nedávnými iniciativami, přístupy a tendencemi v této oblasti, diky informacím které jsem si osvojil jako výzkumný pracovník vědecké sítě "Nové přístupy v ochraně současného umění" (NACCA) financované evropskou nadací Marie Skłodowska-Curie. 

Dušan Barok je vědecký pracovník a doktorand katedry mediálních studií na Amsterdamské univerzitě. Je zakládajícím redaktorem platformy Monoskop pro participativní studia umění, kultury a médií.  V oblasti jeho zájem a výzkumu jsou oblasti jako síťová média, participativní aktivity a experimentální publikování. Žije a pracuje v norském Oslu.

Jana Horáková: Towards an Augmented Media Art Historiography


Využití umělých neuronových sítí při analýze a zprostředkování obsahu mediálního archivu Steiny a Woodyho Vašulkových

V příspěvku bude představen výzkumný projekt Media Art Live Archive: Inteligentní rozhraní pro interaktivní zprostředkování kulturního dědictví podpořený TA ČR. Jedná se o aplikovaný výzkum, jehož partnery jsou Centrum umění nových médií – Vašulka Kitchen Brno a Dům umění města Brna. Jeho jádro spočívá ve vývoji umělých neuronových sítí schopných efektivně posílit a/nebo inovovat výzkum raného umění videa. Kromě experimentálního využití digitálních nástrojů v rámci uměnovědného bádání, jde rovněž o hledání optimálního rozhraní pro zprostředkování poetiky raného umění videa. 

V rámci prezentace bude kladen důraz na konceptuální pozadí a hypotézy určující celkový  návrh výzkumného projektu. Budou předkládány odpovědi na otázky: Jaká je současná situace v oblasti uchování, archivace a zprostředkování mediálního umění? Mohou umělé neuronové sítě sloužit jako analytické nástroje aplikovatelné na umění nových médií, speciálně na umění videa? Jaké známé výzkumné metody simulují a co nového mohou z hlediska metodologického přinést? Prezentovány budou rovněž dílčí poznatky a výsledky uvedeného výzkumného projektu.

Jana Horáková působí jako docentka (habilitace v oboru estetika) na Ústavu hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity a je garantkou uměnovědného studijního programu Teorie interaktivních médií. Po vystudování taneční konzervatoře a divadelní vědy se po absolvování zahraničního studijního pobytu začala věnovat výzkumu umění nových médií: nejdříve divadelním projektům využívajícím virtuální realitu a následně robotickému umění se zaměřením na robotická performance. V posledních letech se soustředila na mapování transformace disciplíny umění nových médií po tzv. ´dot-com bubble burst´, která se manifestuje v oblasti teoretické reflexe zakládáním nových subdisciplín: critical code studies, software studies, platform studies aj., ale také se věnovala výzkumu vztahu mezi živým uměním a médii jeho archivace a zprostředkování. V posledních letech se zaměřuje na zkoumání potenciálu nových médií v rámci historiografického výzkumu umění nových médií: viz virtuální rekonstrukce výstavy počítačové grafiky, jejímž kurátorem byl Jiří Valoch /1968/ Computer Graphic Re-visited; nebo aktuální projekt zaměřený na využití umělých neuronových sítí a interaktivního rozhraní při analýze a zprostředkování tvorby Vašulkových /Media Art Live Archive/).

MICHAL KLODNER (NFA Prague): Model Sustainable Social Federated


Dokumentace uměleckých děl a souvisejících událostí i samotná jejich prezentace a distribuce se v současnosti odehrávají na médiích společenských sítí. Z nich se většinu informací dovídáme a jsou často primárním zdrojem fotografií i různých forem pohyblivého obrazu. Jsou využívány nejen umělci, ale i kurátory, galeriemi a paměťovými institucemi. A v neposlední řadě - jsou využívány participativně veřejností. Společenská média jsou ideálním zdrojem pro kurátorskou a akviziční činnost, nejrozsáhleji pokrývající současný rozsah uměleckých aktivit a mnohdy jsou zdrojem jediným. Komerčně zaměřené korporace, provozující proprietární společenská média, k organizaci dokumentace a akviziční činnosti mnoho nenabízejí. Poskytnutí takových nástrojů neodpovídá jejich obchodnímu modelu. Existuje však rozvinutá infrastruktura svobodného software, která umožňuje provozovat vlastní uzly širších federativních společenských sítí jak menším či větším institucím, tak jednotlivým umělcům. A existují živé umělecké komunity, které již tyto sítě adoptovaly. Jejich výhodou je samozřejmý přístup k vlastním datům, která tak lze předávat v plné kvalitě jak na veřejné kanály pro distribuci, tak na soukromé kanály pro archivaci nebo interní potřeby. Software jako Diaspora, Mastodon, Hubzilla, Peertube, Funkwhale, Pixelfed, Nextcloud, Wordpress a řada dalších disponují širokou funkcionalitou pro umělecké digitální infrastruktury a pomocí interních protokolů jako ActivityPub nebo Zot umí propojovat společenskou komunikaci a interakci na všech instalovaných uzlech. Všechny kanály lze transparentně sledovat a sdílet data na kurátorované nebo neveřejné akviziční a archivní kanály a přímo stejným způsobem a nástroji komunikovat s jejich původci. Federovaná společenská média lze také nazvat low-power media, běží na minimalizovaných prostředcích jako Raspberry Pi s nízkými nároky na zdroje a nízkou spotřebou, vhodnými pro udržitelný model provozu. Jejich síla je ve větším množství propojených uzlů, které se mohou ve svých funkcích také vzájemně zálohovat nebo dočasně i trvale zastupovat, což odpovídá i organizačnímu modelu spolupráce nezávislých i etablovaných kulturních institucí. 

Michal Klodner - působí v oblastech vizuálních a audiovizuálních živých performancí a nezávislého filmu. Jako asistent pracoval na FAMU a absolvoval zde doktorský obor prací na téma postmediality. Zabývá se digitálním kurátorstvím filmových archivů a výzkumem v oblasti dokumentace, prezentace a analýzy pohyblivého obrazu.

Tomáš Lahoda (Praha / Pardubice): Nehmotné tělo


V současném umění se vyskytuje množství děl vytvořených z efemerních, nestabilních a pomíjivých materiálů, které je velmi obtížné konsolidovat, či jinak upravit tak, aby se zastavil jejich neodvratný konec. Jejich záchrana nebo jen pouhé prodloužení životnosti je často velmi problematické, a navíc se v mnoha takových případech střetává role, přání či povinnosti majitele – například muzea jako vlastníka a opatrovatele děl - s tím, že taková díla mohou být autory přímo zamýšlena tak, aby nepřetrvaly. Rozpad, rozklad a zánik jsou intencí, která je dílu vlastní.

V příspěvku představím příklad takového díla, kdy otázka jeho konsolidace - a zachování vůbec - představuje téměř hamletovské dilema s neřešitelnou otázkou – dilema pokusu o konsolidaci a prodloužení agónie rozpadajícího se materiálu, nebo jeho úplného nahrazení zcela novým, se všemi konsekvencemi z hlediska etického, estetického nebo filozofického. Současně nastíním další otázky na dalších kontextech díla – různá hodnocení díla profesionály, kteří mají za dílo odpovědnost, a která mohou být zcela protikladná, stejně tak jako měnící se intence autora díla v čase, s následnými konsekvencemi.

Prof. ak. mal. Tomáš Lahoda (narozen 1954 v Praze), umělec, pedagog a restaurátor. Vystudoval AVU v Praze, v letech 1993-1998 byl vedl Ateliér malby na Jutské Akademii výtvarných umění v Arhusu v Dánsku, 2007-2012 vedl ateliér Malba I. na FaVU VUT v Brně, od roku 2013 vede AVP na Fakultě restaurování Univerzity Pardubice, kde mj. přednáší o problematice restaurování moderního a současného umění v magisterském stupni.

Anna Olszewska (AGH Univerzita věd a technologie v Krakově):

Re:Senster Poject: There is a Script-to-Design Path that Leads Through the Media Art Restoration Maze


Turbulentní příběh velké kybernetické skulptury Edwarda Ihnatowicze z 70. let Senster je klasickým příkladem průkopnické ságy mediálního umění. Tento příběh můžeme volně rozdělit na dvě období: konstrukce Sensteru, jeho předčasná deinstalace (1968 - 1974) a jeho nedávná rekonstrukce a reaktivace (2017–2018). Příběh se dotýká otázek týkajících se "kontinuity" a "autenticity" ztracených a znovunalezených uměleckých děl. Proto je podle mne výchozím bodem k diskuzi o údržbě a zobrazování mediálního umění moje nedávná zkušenost se zprovozněním plastiky Senster. S ohledem na funkční cyklus artefaktu navrhuji v širším kontextu metodologii strategie archivace umění "od-scénáře-k-designu". Tvrdím, že pokud má být dílo dobře restaurováno, je před tím, než je začíná s obnovou technických součástí konstrukce nutné pečlivé posoudit všechny konstrukční prvky. S odkazem na výsledky reaktivačního procesu Sensteru soudíme, že v předběžné fázi procesu je lepší prostudovat vytvořené ("skriptové") struktury v každém jejich detailu a sice v duchu nejpřesnějšího "zpětného inženýrství" (reverse engineering). Bez ohledu, zda se jedná o řídicí systém, mechaniku nebo konstrukční prvky, jsou technické komponenty prioritou při určování rozsahu a posloupnosti projektu restaurování i měřítkem pro rekonstrukci všech propojených součástí. Předpokládám, že metodu různých konfigurací skriptu a designu lze uplatnit i pro širší oblast restaurování robotických interaktivních systémů.

Anna Olszewska PhD je výzkumnice v oblasti vizuálních studií. Pracuje na projektech spojených s performativní funkcí obrazů a s historií vědy. Specializuje se na oblasti umění a humanitních oborů, má zkušenosti na poli vizuálních studií, analýzy obrazu, dějin grafických umění, historie vědy a kurátorství. Působí v Grafickém kabinetu při Polské akademii umění a věd a na Fakultě humanitních studií Univerzity pro vědu a techniku v Krakově. Doktorský titul z dějin umění (Jagellonská univerzita v Krakově) a magisterský titul z dějin umění a religinonistiky (idem.) Zajímá se o projekty související s performativní funkcí obrazů a o historií vědy. Anna je iniciátorka a kurátorka projektu Re: Senster.

Flaminia Fortunato / Joey Heinen (MoMa/ LACMA, USA):

There is no “I” in iOS: Cross-institutional collaboration in preserving iOS media


V prezentaci prostřednicvím několika případových studií a na příkladu roční spolupráce mezi Los Angeles County Museum of Art (LACMA) a Museum of Modern Art New York (MoMA) přiblížíme problematiku restaurování nestabilních uměleckých děl. LACMA získala v roce 2016 dílo Kompozice pro marimbu (2016) od Mungo Thomsona. Dílo sestává z mobilního telefonu upevněného na stativ, který slouží jako audiovizuální zobrazovací přístroj. Mobilní aplikace pro iOS zobrazuje náhodnou sekvenci obrázků hracích karet, propojených se zvukovými soubory tónů marimby, které jsou odesílány do bezdrátových reproduktorů rozmístěných v prostoru. V roce 2017 získala MoMA dílo WYD RN (2017) Martine Syms. Jde o aplikaci augmentvané reality systému iOS, která je prostřednictvím náhodného algoritmu na rozpoznávání obličeje použita na sérii dvanácti archivních pigmentových tisků na nalezených plakátech, nainstalovaných ve výstavním prostoru. V rámci instalace Incense, Sweaters & Ice (2017) byla práce pro návštěvníky během výstava volně ke stažení a propojením plakátů a  nainstalovaných videí sloužila jako intergrace mezi všemi součástmi díla.

Joey Heinen je odborník na digitální restaurování a na time based media, v současné době pracuje jako manažer oddělení Digitální restaurování v oddělení Sběr informací a digitálních aktiv a je předseda komise pro Mediální umění v Los Angeles County Museum of Art. V roce 2014 absolvoval magisterské studuium Moving Image Archiving and Preservation MA na NYU.

Flaminia Fortunato je členka komise Andrew W. Mellon pro mediální restaurování při Muzeu moderního umění (MoMA) v New Yorku. Jako členka týmu restaurování médií se v muzeu podílí na každodenní akvizici, dokumentaci, instalaci a restaurování mediálních sbírek.

FLÓRA BARKÓCZI (Budapest):

Artworks and Documents in the Context of New Technologies at Artpool Art Research Center


Představím institut Artpool Art Research Center v Budapešti, jehož náplní je uchování a prezentace experimentálních forem umění od 60. let (fluxus, mail art, konceptuální umění, performance, vizuální poezie, zvukové umění, faxové umění, atd.) v souvislostech nástupu a rozvoje nových elektronických médií.

Artpool se od svého založení v roce 1979 zaměřoval na akvizici uměleckých děl a dokumentů, souvisejících s efemérními uměleckými postupy. Inicioval a realizoval několik projektů reflektujících "nové technologie". Například série Artpool radio kazety (v letech 1983 až 87) obsahovala zvukové dokumenty neoficiální umělecké scény a zvukové materiály mezinárodní sítě. Po mezinárodním telekomunikačním projektu "telefonický koncert Budapešť – Vídeň – Berlín", který v roce 1983 pořádal Robert Adrian X společně s Artpoolem, v roce 1993 vznikla elektronická komunikace v rámci "Danube Connection". Tento projekt propojoval méda faxu, obrázkového telefonu, videa, telefonické sítě a performance. První faxová akce "Decentralizovaného celosvětového kongresu  (Networker Congress Budapest Session)" realizoval Artpool v roce 1992 a propojila umělce z celého světa. Audiovizuální materiály shromážděné nebo dokumentované v Artpoolu jsou nejen v archivovaných sbírkách, ale na základě konceptu „aktivního archivu“ cirkulují jako publikace, události a výstav, které Artpool realizuje. Artpool web - vytvořený v roce 1995 jeho zakladatelem György Galántaim v rámci jeho umělecké a kurátorské praxe - reflektuje vývoj nových technologií a zároveň prezentuje umělecká díla a dokumenty sbírky a archivu.

Připojením centra Artpool  k Muzeu výtvarných umění v Budapešti v roce 2015 se archivní materiály staly součástí muzejních sbírek a bylo nutné použít nové strategie pro uchovávání a prezentaci dostupných materiálů, včetně videí, zvukových nahrávek, webových stránek, zvukových instalací, atd. Pokusím se krátce nastínit strategie centra Artpool v posledních 40 letech, které jsou zaměřené na zpřístupňování archivních materiálů, uložených na analogových i digitálních nosičích.

Flóra Barkóczi - historička umění a konzervátorka pracuje v Artpool Art Research Center v Budapešti. Absolvovala studium dějin umění na Eötvös Loránd University v Budapešti a Humboldtově Universitě v Berlíně. Po studijích působila v Robert Capa Contemporary Photography Center a v acb ResearchLab v Budapešti. Zabývá se zejména avantgardou let 1960 až 70 ve střední Evropě, konceptuálním uměním, fotografií a novomediálním uměním. V současnosti pracuje na projektu o Netartu v 90. letech v Maďarsku. Publikuje texty a kritiky v angličtině a maďarštině.

Carolin Pommert (Berlin): Between Creation and Preservation

– the position of a gallery in saving multimedia art for the future

Osvětlim pracovní postupy a možnosti restaurování v mezinárodně operující komerční galerii na příkladu děl vytvořených a / nebo spravovaných galerií. Většina galerií nespolupracuje s konzervátorem (zaměřeným na multimediální umění) a tento druh uměleckého díla zůstává i nadále mimo oblast jejich hlavního zájmu. V důsledku toho se řada multimediálních děl rozpadá a technické vybavení jako jsou VHS rekordéry, videokamery, 16 mm film, CRT monitory stárnou v dřevěných bednách, aniž by jim někdo věnoval pozornost.

Je třeba hledat metody, umožňující jejich opětovnou instalaci. Aby je bylo možné znovu vystavit, je často nutné dílo digitalizovat a vybavit novou technikou. Tím  dochází ke skutečné změně uměleckého díla a jeho autor musí tuto změnu posvětit. Pokud autor „re-design“ svého díla schválí, nejde technicky o problém. Na druhé straně galerie změnu uměleckého díla podporuje, aby jej bylo možné vystavovat a aby se zvýšil jeho komerční potenciál. Zároveň není dost času na skutečný výzkum, na restaurování hardwaru a softwaru, které by zabezpečilo jistou formu autenticity.  O proměnách díla jsou vedeny diskuze zejména na technické úrovni, pro obchodní oddělení nejsou detaily o „restarování“ sdíleny. Po dokončení procesu restaurování jsou důležité poznámky uloženy do archivu a většinou jsou dále probírány jen technické informace. To znamená, že pokud restaurátor z tým z galerie odejde, ztratí se i jeho znalosti a konvolut díla pro potenciálního sběratele a další restaurátory bude tento druh informace postrádat. Vedle hardwaru je potřeba se starat o databáze a formáty souborů, což není hlavním posláním komerční galerie.

Galerie se v současnosti  zaměřují na stávající formáty souborů a přenos dat, málokdy pamatuje na čitelnost těchto souborů v budoucnosti. Jako restaurátorka specializovaná na fotografií a multimedia jsem se setkala s různými názory na restaurování uměleckých děl a pokoušela jsem se najít způsob jako informovat zaměstnance galerií o možných způsobech uchovávání multimediálních děl. Galerie je komerční podnikání a jeho cíl je vydělávat peníze a "produkovat" umění. To jak multimediální umění (a umění obecně) uchovávat není hlavním posláním galerií. Mělo by být?


Carolin Pommert je restaurátorka a archivářka, pracuje pro galerii Neugerriemschneider v Berlíně.

Magisterské studium: Entrepreneur NOVIA University of Applied Science, Jakobstadt (Finland)
Bakalářské studium: Restoration / Conservation of Audiovisual and Photographic Heritage University of Applied Science, HTW-Berlin

Frédéric Curien (Paris): The processing of the Vasulkas archive:

between conservation and action

Kolektiv The SLIDERS_lab [Frederic Curien, Jean-Marie Dallet] spolupracuje se Steinou a Woodym Vašulkovými od roku 2013. Ve spolupráci s Vašulkovými se zabývali jejich archivem a použili následující strategie: restaurování — aktualizace, tvorba nových děl — a jejich aktivace jako reinterpretace minulosti ze současného pohledu a návrhy alternativních modelů pro budoucnost.  

Frédéric Curien je francouzský skladatel a zvukový umělec, působí na ÉESI a na Univerzitě v Poitiers a zastupuje zvukovou složku kolektivu SLIDERS. Vede prostor zaměřený na integraci fyzických a teoretických nástrojů ve výtvarném umění, založených na principech modelování Cartography - "bassoon instrumental space". Jeho vlastní tvorba se pohybuje na pomezí hudby a výtvarného umění, zajímá se o estetické kvality interaktivního zvuku a hudby v současním umění, o zvukovou syntézu, kompoziční nástroje, skládá hudbu pro film a divadlo.

Organizace a informace

Pořadatelé: Vašulka Kitchen Brno a Dům umění města Brna

Koncept: Miloš Vojtěchovský, Matěj Strnad

Organizace: Marika Svobodová, Jennifer de Felice, Miloš Vojtěchovský, Monika Szűcsová,

Spolupráce:

Teorie interaktivních médií Masarykova Univerzita, Brno

Katedra teorie a dějin umění, VŠUP (Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze)

Národní filmový archiv, Praha

Fakulta výtvarných umění VUT v Brně

Připraveno s podporou:

Nadace Agosto Foundation

Dům umění města Brna