Program

 

Bohuslav Woody Vašulka: Čeleben – básně a prózy z mládí

Představení a křest nové publikace z nakladatelství Vašulka Kitchen Brno

Prezentace
čtvrtek, 8 prosinec, 2022 - 17:30

Vašulkův umělecký odkaz tvoří důležitou součást dějin československého experimentálního filmu, světového umění videa a umění elektronických médií, ale jeho literární pokusy z mládí zůstaly do nedávna ukryty v archivu Islandské národní galerie a v soukromých sbírkách. Pod enigmatickým názvem Čeleben, což je titul jedné z Vašulkových básní, je výbor z literární pozůstalosti poprvé představen veřejnosti.

Kniha bude představena a pokřtěna v rámci jednodenního festivalu Brno Book Open v Domě umění města Brna. Během dne bude možnost koupit si tuto knihu, stejně jako další publikace z nakladatelství Vašulka Kitchen Brno. Čestnými hosty u křtu publikace budou Jiří Vanýsek a Karel Slach, dobří přátelé a spolužáci Woodyho Vašulky. 

Ukázky z knihy přečte Ivan Palacký.

Centrum umění nových médií – Vašulka Kitchen Brno (VKB) vydává pravidelně publikace spojené se studijním archivem Woodyho a Steiny Vašulkových. Po loňské anglické publikaci Lenky Dolanové A Dialogue with the Demons of the Tools: Steina and Woody Vašulka vychází nyní výběr z poezie a krátkých próz, které psal Vašulka v době, kdy se připravoval ke studiu na pražské FAMU. Připomínáme, že brněnský rodák byl generační současník spisovatelů a básníků jako Jiří Kratochvil (1940), Milan Uhde (1936), Jiří Kuběna Paukert (1936), Jaroslav Mareš (1937) nebo Pavel Švanda (1936). Ve svých literárních pokusech, které Vašulka sám seřadil do ineditního sborníku, se v zárodcích objevují některá témata, k nimž se vracel po celý život: válka a technologie, radostná i hrozivá vize propojení lidského světa a světa strojů, napjatý vztah jednotlivce a společnosti, mýtus romantického umělce, touha po svobodě a překonání zemské tíže nebo smysl pro hru a ironii. Krátké povídky a básně reflektují atmosféru Brna padesátých a začátku šedesátých let minulého století, zazní zde apropriace různého historismu, symbolismu, dekadence, poetismu, surrealismu. Občas texty hraničí s parodií, se sarkasmem, jindy mezi řádky problesknou dobové aluze (zvolání „na Maďary“). Mezi povídkami jsou krátké, samostatně působící vzpomínky na dětství a mládí včetně zkušenosti vojenské služby, jiné připomínají kapitolu existenciální novely nebo scénář filmové sci-fi. Kontroverzní vztah člověka a stroje, rozpracovaný zde například v textech Mlčení a Jak odchází, se stal filosofickým rámcem autorovy pozdější tvorby na poli umění elektronických médií.

Kniha obsahuje fotografie ze soukromého archivu rodiny Vašulkových, z archivu Jiřího Vanýska a archivů ve správě Vašulka Kitchen Brno a Vasulka Foundation na Islandu.

Vydává Centrum umění nových médií - Vašulka Kitchen Brno, z.s.

Připravil: Miloš Vojtěchovský.

Ediční spolupráce: Antonín Petruželka.

Texty: Lenka Dolanová a Miloš Vojtěchovský, Michala Frank Barnová, Vít Janeček, Jiří Vanýsek, Antonín Petruželka.

Grafická úprava a sazba: Hedvika Marešová.

Vychází s podporou Ministerstva kultury ČR a Státního fondu kultury ČR.

Mediální podpora: Nakladatelství Protimluv

-------------------------------------------------------------------------------------------------

Festival prezentuje knihy o umění, architektuře a designu. Informace o programu akce najdete na webu Domu umění nebo na fb události

Bohuslav Woody Vašulka: Ukázka z krátkých próz

Woody Vašulka, 60. léta. fotograf neznámý, Vasulka Kitchen archiv

SESTRA

Ten svět je veliký. Tolik v něm žije lidí. Podivných lidí. Je jich plný seznam, ve kterém, když někdo vstoupí dovnitř, listuje. Podepře si ruce o pult a přitom poslouchá nové a dobré šlágry. Ne, tolik desek by nikdy nemohl mít. Sestra mu chce koupit gramofon. K čemu? Nemůže si stejně koupit hned každý nový šlágr. Teď za chvilinku půjde do druhého obchodu a tam zase tiše postojí. Je malý, hodně malý na svůj věk. Vůbec nikdo si ho nevšímá. Jen jeden vedoucí na něho vždycky kývne nebo ho šeptem zavolá a on jde za ním do zadní místnosti.“Nic ti nedělá, že?“ ptají se ho prodavačky a prohlíží si ho, když jde kolem nich zase ven.

Sestra říkala, že mu koupí gramofon. K čemu? Má tak dobrou paměť. Tak hezky píská! Začne známou melodií a pak dál si vymýšlí. Jsou stejně krásné. Ale smutné si píská nejraději a pořád píská, i když má oči plné slzí.
„Až budeš mít gramofon, nemusíš si pískat!“ řekla sestra. Ale on nechtěl být jako sestra, nikdy by si nepískal a tvrdil by, že je stejně každá melodie kvůli tanci. Já se z toho zblázním, křičel by a škubal  nohama.
Když přišla sestra v noci domů, bouchala dveřmi a pískala si melodie, které jí zůstaly v hlavě. Neměla paměť. Otevřel oči, posadil se a když kolem něj přecházela jen v noční košili, chytil ji za boky. Zůstala chviličku stát, ale pak mu s jakousi samozřejmostí srazila ruce. Lehl si a přitáhl pokrývku až k bradě.
„Nemá cit, je hrubá a hloupá. Nic neumí zapískat správně!“
Začal si potichoučku pískat. V domě bylo hrobové ticho. Pískat krásně a správně. Když vstoupila v noční košili, myslil, že si k němu přisedne. Díval se do její zrůžovělé tváře. Zastavila se nad ním a dvakrát ho uhodila do tváře.
Venku pršelo. Seděl u okna a díval se na promoklého kosa, jak prohrabává keře pod oknem. Uslyšel, že přišla. Slyšel, jak vstoupila do kuchyně a jak se vrátila zpátky do předsíně.
„Emile!“
Zvedl se, uchopil židli za opěradlo a pozorně ji přistavil ke stolu.
„Emile!“
Přisunul ji ještě blíž, stejně jako ostatní. Pak si zapnul košili. Sestra rozevřela dveře. Stál vážný a obřadný. Upřel oči na krabici, kterou držela pod paží. Podíval se jí také do tváře. Měla zarudlé, nevyspalé oči.
„Nesu ti dárek,“ řekla.
Napřáhl ruce. Položila mu do nich krabici. Poděkoval. Pak přišel ke stolu a odsunul židli.
“Hádej co to je!“
Stáhlo se mu hrdlo.
„Já vím,“ řekl a otevřel víko. Zdálo se mu, že se začala potichoučku smát.
„Máš radost! Že máš radost?“
Vážně přikývl. Vzlykala do kapesníku. Zavřel víko. Položil krabici do knihovny. Sedl si k oknu, opřel hlavu o ruku a díval se na promoklého kosa, jak prohrabává keře pod oknem.

(nedatováno)